Příšerný koráb.

Emanuel Lešehrad

Příšerný koráb.
V daleku mizí plachetní lodi – ticho na břehu, kde pláče Lítost. A dole tříští moře své vlny. Zamyšlen stojím na strmé skále. Ty lodi, které vyjely z jitra, zdobeny množstvím barevných vlajek, v jásotu davů kynoucích šátky – všechny už skoro zhynuly v moři. Teď slunce zvolna umírá v krvi a klade hlavu v podušky šera, chladíc své rány ve vlnách moře, na které kladou skály své stíny. Tam v mlžné dáli v modravém přítmí zvedá se hrozný, nehybný přízrak, příšerný koráb s červenou lampou, strašící věčně v temnotách noci.