Nový život.

Emanuel Lešehrad

Nový život.
Má duše roste, větve rozkládá nad smutná lada, která proklel jsem! Je plna šťav a barev nebeských a hýbe zemí, hýbe oblohou. Když moře zazní v škebli večera, a já je slyším k hvězdám kypěti, tu zavru zrak, a smutek odlétá; jen záři vidím, záři bezmeznou... Hle, nyní cítím, co jsem vlastně byl, když poklady jsem hledal v pralesích: Já plamen byl, jenž nezná umdlení, teď plamen jsem a sním o stvoření! Ty úzké kraje, ty mi nestačí! Mne nevábí víc tklivé zahrady. Cos ve mně raší, chci zas nabýt sil a stále stoupat k mladým planetámplanetám. A já to mohu, já to dokáži a mládí vzkřísím, kdybych zajít měl. Ze tmavých tůní bouřně vyletím a hrdou trofej vetknu do nebe!