Ballada.

Emanuel Lešehrad

Ballada.
I.
Za mořem v rokli tmavých skal před lety chmurný zámek stál, a v zámku bydlil bledý král, ten prý se nikdy neusmál. 14 Měl bílé ruce jako sníh a modré hvězdy v kadeřích, byl, tak dí pověst, synem víl a zaklet, aby věčně snil. Za nocí mdlých a měsíčných chodbami bloudil bled a tich, tu bylo slyšet jeho hlas, jak chodbami se smutně třás’. A marně hledal tajný sál, kde svého sluhu pochoval, jenž by mu přines zlatý smích z dalekých krajů půlnočních. II.
A v tmavé věži seděl kmet a čekal bůh ví kolik let. III.
A panic dveří nenalez, a klíče ztrávil dávno rez.... Byl jeden sluha, jeden král a ten se nikdy neusmál....