Šumot lesa.

Emanuel Lešehrad

Šumot lesa.
Koruna hvozdu nade mnou. Listí padá k zemi. Úplněk svítí temnotou mezi haluzemi. O něze letních odpůldnů slyším zpívat ptáka, kdy duše chtěla plna snů vzlétnout nad oblaka. Teď to cítím... S větve spad’ na hruď list a ihned svad’ – všude voní svadlý háj. 22 To byl sen!! Jen tichý kvil v mojí hrudi ještě zbyl. V modrém světle tone kraj.