Dítě.

Emanuel Lešehrad

Dítě.
Našel jsem bledé dítě na mezi, tak samotné a s hlavou sklopenou. A viděl jsem, jak hořce plakalo a v ruce mělo svadlé pomněnky. A oči zvedlo ke mně s úžasem, v nich zářil dosud paprsk podzimní. Dalo mi ručku, já ji políbil, a spolu šli jsme dolů k vesnici. A z večera, když v tmě jsem osaměl, mně zdálo se, že vidím oči ty. Kam jsem jen pohléd’, všude viděl jsem to bledé dítě s hrstí pomněnek.