Prokletá země.

Emanuel Lešehrad

Prokletá země.
Jak kvetly bílé lilije ve stálém, stálém pláči, v krajině melancholie, v zakleté zemi dračí. A slunce žhnulo z oblaků a sžehlo křehké údy; pak přišly dnové lijáků a beznadějné nudy. A každá krůpěj dopadla na rozpálená čela, a jejich touha vychladla, ta smavá těla mřela, a zlatá zem se propadla v klín zlého archanděla. [13]