Pohádka.

Emanuel Lešehrad

Pohádka.
Na hnědém komoni princezna sedí, ruce má bílé jak lilije květ, s úsměvem ve tváři kol sebe hledí, jakoby patřil jí celičký svět. 15 V pozadí vidět je blankytné sály se stropem, na němž plá tisíce hvězd, z dumavých hvozdů, jež chmuří se v dáli, reci se vracejí z dalekých cest. Ó, ten trůn gothický zlatý je celý! na něm dlí král oděn v smuteční šat, jen to ho rmoutí, že vlasy mu bělí, a že už nemůže nikdy být mlád.