Smutní rytíři.

Emanuel Lešehrad

Smutní rytíři.
Dalekých rohů svadl hlas i růží vůně nasládlá, a srpek sivé luny shas’, jež v moje panství zapadla. 17 Oh, vyjeli si rytíři do tmavých hvozdů údolí, lilie měli v krunýři, na helmách rudé chocholy. Dalekých rohů zmlkl hlas, i paprsk luny vychladl, jen tichý stesk se nocí třás’, jenž v mrtvé kraje zapadl.