Mrtvá láska.

Emanuel Lešehrad

Mrtvá láska.
Marie, cos’ nechala mi vzdech, jen vzdech a nic po sobě víc, jen slz a bolů na tisíc, co zbylo mi z tvých božských něh? Ó, světla! očí cudný hod, jenž sytil moji duši mdlou, proč vypluly jste z mojich vod? Hle! – marno – dávno vše je tmou! A často večer v teskných snech zřím z šera plát dvé očí tvých; já chci tě zlíbat na ústech – však ty zas mizíš v oblacích.