Noc.

Emanuel Lešehrad

Noc.
Noc teskná krajem kráčí z ticha, ve svojich loktech růže nese a mlžné zjevy do tmy dýchá a mizí v lese. A vůni roní její šaty, a její písně krajem kvílí, a občas skane úsměv zlatý jak motýl bílý.