Útěcha.

Emanuel Lešehrad

Útěcha.
Co platny všechny nepokoje! Smrt všechno hodí v krosnu svou! Co platno je, že srdce tvoje teď chodí s mošnou žebráckou? Co platno, že ti posléz zbývá jen v srdci vzdech a v oku žel; to nelituj, to už tak bývá, když člověk mnoho vytrpěl. A růže, které viděl’s kvésti, a Ženy, které toužil’s mít! Co člověk musí všechno snésti! Mlč! V hrobě najdeš věčný klid. 12