Kalné dni.

Emanuel Lešehrad

Kalné dni.
Ach, že tak brzo zmizel sen; a nebe plné modrých hvězd, jež dívaly se do oken. Já slyšel ze sna háje kvést a viděl ruce princezen! Teď vidím ve tmách plno cest – a vlas můj hrůzou rozježen! Ach, shasl bledý luny jas a prchl z duše velký klid: zřím popraviště v temnu zas, z mlh noci slyším vzdechy znít a hluchých bubnů slyším hlas, – ne, není možno klidným být, ten smutek je jak slizký plaz. Můj svět je navždy zapadlý a srdce moje uvadá, a duch můj pro vždy rovněž mdlý se v peklo noci propadá. 10