Sluneční den.

Emanuel Lešehrad

Sluneční den.
Nad městýsem se zlaté slunce smálo, a vůbec den byl tehdy zářivý; v zahradách tisíc květů štěstím plálo, a děti vyšly sobe na nivy. A celá země jak by kouzlem vzkvetla, a dívky byly jeden žert a smích; na bílou chatu holubice slétla, mdlá holubice bílá jako sníh. A vzduch byl mdlý a vášnivý a žhavý, že byl jsem blažen skoro k závrati, a zlaté sny se chvěly kol mé hlavy, a skřivana jsem slyšel jásati.