Na rozloučenou.

Emanuel Lešehrad

Na rozloučenou.
Má slečno! K čemu dlouhá slova? Už dříve měl jsem čest vás znát, vy jste přec slečna Jidášová, na to bych mohl přísahat. Jsme vyrovnáni – co teď chcete? je doba, aby každý šel, mne více, zlato, nesvedete, já poznal dotek zrádných těl. Vy pochybné jste takto krásy, že světačka jste, dobře vím, vzpomeňte sobě na ty časy, kdy chodili jsme podloubím. Já býval vždycky dítě králů, vy dítě lásky zkažené; choďte do parků a do bálů, tam se snad něco sežene, 43 My líbali se ještě v loni; co hloupých mluvili jsme vět... Pro tisíc srdcí růže voní, pro jednu pannu není svět.