M. – A.

Emanuel Lešehrad

M. – A.
Můj celý život tobě patří, mé zlaté sny a kraje víl, já dal ti svoje něžné srdce, jež umíralo v horečkách. 45 Ty záříš jako bílé slunce nad spící hládí mrtvých vod a házíš svoje sladké světlo do hlubin, kde má duše sní, jež líbá tvoji sladkou záři, tvou nekonečně sladkou zář. A v mojich rukou kvetou růže, tvou čistou láskou rozvité: když líbáš moje kalné čelo, když celuješ můj chmurný vlas, a voní.... Jako krásná báje mne okouzlila láska tvá a ovinula moje skráně duhovým věncem z lilijí. Ty vzkřísila’s mé mrtvé touhy, ty uzdravila’s choré sny dotekem svojich rudých retů. Můj život tobě náleží, anděli, duší vyprošený, serafe v parách růžových na prahu netušených rájů. 2, 14: harini eth maraich, haschmîëni eth kôlëch.