Na nivách.

Emanuel Lešehrad

Na nivách.
Kráčeli jsme pestrým luhem. Slunce žhnulo v modremmodrém nebi. Moje ruka tiskla její. Kráčeli jsme jako děti. Pojednou mne oslovila: „Rci, co je to vlastně jaro?“ A v mých očích plálo štěstí. Ptáci pěli z nízkých hájů.