Černá hodina.

Emanuel Lešehrad

Černá hodina.
Tu chvíli já mám z duše rád: když v nebi září plno hvězd, mdlé vůně plují ze zahrad, a všude modré přítmí jest. A cítím tiché vánky vlát a trsy bílých růží kvést – v tu chvíli chtěl bych umírat na prahu věčných veleměst. 19 A v mojí duši vstávají podivné, šeré obrazy: zřím kraje s modrým jezerem... Teď vidin plný je můj zrak. To ozvěna těch pohádek zakleta vzdychá večerem.