Nad strží.

Emanuel Lešehrad

Nad strží.
V náručí spánku dříme svět, a z parků vůně růží dýše; v zahradách pláče fial květ, a v nebi hoří zlatá číše. A z parků vůně růží dýše; jdu cestou pustou tich a bled, a v nebi hoří zlatá číše, a z číše kane modrý jed. Jdu cestou pustou tich a bled, a za mnou spějí stíny tiše, a s nebe kane modrý jed na údolí a spící chýše. A za mnou spějí stíny tiše a kráčí dlouhou řadu let do údolí a spící chýše. Nad tmavou strží pláče kmet.