Resignace.

Emanuel Lešehrad

Resignace.
Kráčel jsem pustým, bezlidným krajem. Na vrších mřelo krvavé slunce... Setmělé hvozdy mizely v noci... Ticho se kladlo na pusté cesty, nejisté stíny těkaly nivou, pohřbenou mhou a paprsky luny... Myšlénky černé syčely v lebce, ruka se chvěla. Kráčel jsem stále v temnotách tmavých, silnicí tmavou... Cítil jsem: nyní půjdu tak věčně, nenajdu klidu, nenajdu domu, v kterém bych mohl najíti úkryt, v kterém bych mohl najíti lidi soucitných srdcí, spřízněných duší. V daleku plála sinavá luna! Zapomeň na vše, po čem jsi toužil. Zapadni v noci. Odejdi navždy – – 24