Pan.

Emanuel Lešehrad

Pan.
(Arnold Böcklin.)
Pan s hrudí kosmatou, držící v objetí Venuši – královnu, která se uklání, by prchla jeho rtům, ve slunci pijícím, jež planou žádostí. Šat sotva halí ji. Jakoby vystoupla z vln vody zčeřené s průhledným závojem kol údů lichotných. A v stíny večera skropeném lesíku u břehu jezera, skrytého třtinami, prchají s výkřikem zděšené naïady. Obličej jeho je naivně lhostejný, jak tušil by moc svou, jíž všechno podléhá, – každičké stvoření i každé umění – a úsměv pohrává mu v tváři nadulé. 58 Křídla! Křídla! Křídla vzlétnout nad život! Křídla za hranice smrti! Rückert.