Bída.

Emanuel Lešehrad

Bída.
V mé duši zpustly všechny sklenníky, a všechny květy zimou povadly. Noc urvala mi modré pěnkavy, noc urvala mi moji nevěstu, tu bílou duši, jež mne těšila, když smutné dny mou hlavu tížily. 4 Zelený měsíc svítí na dlažbě, strašidla civí oknem špinavým, platany hučí žalně do vzduchu, když teskný vítr táhne alejí. Má duše chorá, mdlá a shrbená na prahu sedí, tiše vzlykajíc, a kolem ní se líně batolí hubené, svadlé děti Lítosti vychrtlých lící, v cárech špinavých...