Zátiší.

Emanuel Lešehrad

Zátiší.
Jak noc a úsvit, tak je moje říš, je tma a jas; tam duše bloudí v snech nizounkou travou; sotva uslyšíš z těch něžných prsou vystoupiti vzdech. Hrobové ticho, vládne v rokli skal! Ale když divý vichr v místech těch příšernou bouři někdy rozpoutal, tu zdá se ti, jakoby v skalních zdech se tvému strachu kníže Pekel smál.