Mé srdce...

Emanuel Lešehrad

Mé srdce...
Mé srdce plno starosti a bolu ve tmavé sluji svoje štěstí skrývá, a vždycky, když se nad údolím stmívá, tu vyjdeme si na paseku spolu. Mé krásné srdce třetí rok už stůně a z okna hledí: odkvetly již sady, a siným oknem plují ze zahrady v oblacích bledých opojivé vůně. Tu šťastno je a v podvečerní chvíli u okna sedá, aby mohlo sníti, by mohlo mezi haluzemi zříti na černém nebi měsíc mdlý a bílý.