UTÝRANÝ, UTLUČENÝ...

Jan Rokyta

UTÝRANÝ, UTLUČENÝ...
Utýraný, utlučený na tvář klesám v šedou hrudu – – Což ten les je bez ozvěny? Což vždy otrokem jen budu? Doma žena milých lící vzala by mou hlavu v dlaně – – Jací jsme to trpaslíci! Drsný hlas a bič je na ně... „Máte mozek s myšlenkami? Naše,Naše jsou, vše vypijeme – král i kněz i bůh je s námi, země, nebe, všecko němé...“ Cítím, jak mně mozek pijí, cítím, krev jak ze žil střebou za rokem rok chvatně míjí, marná touha: býti sebou... 9 Tvrdou lebku v kadlub hnětou, mění podobu mé tváře... Ty chceš k slunci za svou metou, stůj však! slyš: bič otrokáře!... 10