PÍSEŇ MOŘE.

Jan Rokyta

PÍSEŇ MOŘE. Švakru FRANT. REINEROVI.
Moře příbojem se k břehu valí, šupinami ve slunci se mění... Kde jste, moji snové, umírali?... Moře zpívá píseň utišení. Moře pěje táhlou píseň míru – slyšíš jeho souzvuk v chorál vzrůstat? Blíží se a zase tichne v šíru – duše touží navždy tady zůstat. Zapomnít, co ranilo ji hřeby, zřít, jak vlna zdvíhá se a míjí, po hřbetech jich bloudit v dál, až k nebi, opíjet se moře melodií... Co však náhle steskem zazvučelo v žádoucí té písni ukojení? – V rozželení v dlaně chýlím čelo – není pro mne míru tady, není. 71 Moře jak se valí přes útesy, náhle slyším hovor našich stromů – z písně moře šumí naše lesy, volají mne, kde jsem trpěl – domů! 72