POJĎ SE MNOU, ŽENO, LUČINOU...

Jan Rokyta

POJĎ SE MNOU, ŽENO, LUČINOU...
Pojď,Pojď se mnou, ženo, lučinou, pojď se mnou stezičkou polní, spojené duše poplynou jako dva skřivani volní. K slunci zřít budem do oblak, půjdeme šuměním klasů, v poli ti utrhnu vlčí mák do tmavých, vlnivých vlasů. Pojď se mnou k obzoru okraji, březiny tenoučké kmeny v slunci kde z dálky se bělají, jak útlé ruce mé ženy. Pojď se mnou, nežli ostří kos zasviští v žlutavých polích, nežli se s větrem smutný kdos rozletí po pláních holých. 86 Ocúnu květem se oděje, pláčem nás do hlubin vzruší, žlutého listí navěje do našich zlekaných duší... 87