VEČER.

Jan Rokyta

VEČER.
Krajina zvolna usíná, tichá jezerní hladinahladina, večerní nebe obráží lesy, stojící na stráži. V dáli se leskne vody pruh, chvojím a parami voní vzduch – v duši cos vstává ze hlubin, jako zde nad vodou mlhy z třtin. Kdosi tam zpívá za vodou – cítíš, jak mlhy blíže jdou? Tesklivě lká ten v dálce zpěv – mlhy se srážejí v bílý zjev. Zda to tam Mládí chodí mé, v mlze zda stín jeho vidíme? Volá mne písní mladosti zpět, vábí mne vidinou minulých let. 90 Přitul se, ženo, ke mně blíž, minulost volá mne zpátky, slyš – pohlédni jasně mi do oka, voda je v jezeru hluboká... 91