VANUTÍ PODJESENĚ.

Jan Rokyta

VANUTÍ PODJESENĚ. 19. VIII. 1904.
Modřínovým lesem táhlo podjeseně vanutí – poslouchal jsem hovor stromů v tichém pohnutí. Vítr delikátně hrál si v měkkém, hebkém jehličí – nevím jak, já náhle přál si, uslyšeti roztouženou píseň slavičí. V tom se k větvi ptáče sneslo v jemný závoj modřínu, ale písně nezahleslo – snad jen zmlklá duše jara přišla se mnou rozloučit se, nežli zahynu... 106