JINÝ VEČER.

Jan Rokyta

JINÝ VEČER.
Borovice zrůžověly v šikmém světle západu – s oblitými sluncem čely půjdem, ženo, rozechvělí u večerní náladu. Vánek usnul již kdes v sítí, půjdem na hráz rybníka; hladina se v dálku svítí, západ zvolna v žár se nítí, ze žil dne krev uniká. Rozlévá se po nebesích, rybník krví naplněn – tichý smutek utkvěl v lesích, na mýtinkách, v drobných vřesích, v zmlklých dálkách bez ozvěn. 92 Den, jenž zemřel, zvolna chladne, měsíc lampou nad ním již – konec, smilování žádné... Stul se ke mně víc než za dne, cítíš, jak jsme sobě blíž? 93