V NOCI.

Jan Rokyta

V NOCI.
Má žena spí, mne spánek míjí a tepna buší ve skráni – slyš, vítr v zlozvucích se svíjí a kapky deště pohání. Hlas nízko zní hned na šalmaji a hned zas vyje vysoký – a kapky deště dopadají v sklo zuřivými útoky. Vždy nemilosrdně se vrací déšť, lačný ku pevnosti vrah – ó, vždyť to příšerní jsou ptáci a na perutech nesou strach! Slyš, hrubý zoban v okno buší, v sklo černé bijí perutě – již cítím ostré spáry v duši, v zrak příšer hledím nehnutě. 97 Ó, vzbuď se, ženo, noc je děsná – v čí spár má hlava padne, v čí?... Ó vzbuď se, ženo, vzbuď se ze sna a zažeň zjevy krkavčí!... 98