I.

Jan Rokyta

I.
Duše má, proč jsi tak rozbolestněna – mníš, že ta cesta se za obzor ztrácí?... Jsi jako zlomená, ztracená žena: uprostřed smíchu jí k hořkému pláči. Jsi jako napjatá na harfě struna: vysokým tónem se do tance směje, kolem ní radost jen rodí se slunná – struna však v bolesti mukách se chvěje... 19