III.

Jan Rokyta

III.
Přijel jsem k tobě, sestro má, jak jsi si vždycky přála – ani jsi jméno mé nevzkřikla, ani se nezasmála. Ztrnule tak jsi ležela ledová, smutná, vážná – nežli jsem zvědět moh’, pohasla v nebi tvá hvězda strážná. Vyhasly oči, úsměv shas’ – jaká to s tebou změna! Ležíš tu bílá, lepší nás, ze všeho očištěna. Posvátnou září zjasněna z končin, kam duch tvůj odlít’, ruce že bezděky sepínám, rty že se chtějí modlit. 38 A přec mně hrdlo svírá žal pro tvoji shaslou svíci – pro všecka slova bratrská, jež jsem ti ještě měl říci... 39