NÁLADA.

Jan Rokyta

NÁLADA.
Jest mi jako v lese z rána: jitřní slunce dovnitř vniká, půda rosou posypána, probuzené ptáče tiká. Duší piju radost jitra, dýchám vůni pryskyřice, neptám se, co bude zítra, dechem dneška plním plíce. A včerejška utrpení, co kdy týralo mou duši – jest jak lesa zašumění, jako tichá píseň muší... 85