OČI ŽENY.

OČI ŽENY. SVÉ DRAHÉ ŽENĚ.
Dívají se oči ženy od pramenů života, plny ruchu, plny změny, zamyšleny, roztouženy, radost v nich i tesknota. Věčný oheň žití hoří v temnu velkých zřítelnic, jako slunce v jitřní zoři od pohoří ku pohoří plane příštím věkům vstříc. S bolestí nás pozdravily v okamžiku zrození, když jsme prvně vodu pili, nad níž oči ty se chýlí od pradoby stvoření. 64 V touze na nás utkvívají, pronikají do duší, za rašení v mladém háji snivé lásky při šalmaji když se srdce rozbuší. A když v cestě skalinaté síla prchá z našich žil, dvě nám velké oči vzňaté, oddaností vrchovaté dolévají nových sil. Naše děti provázejí ku života prameni – a zas hvězdami se skvějí jejich lásky nad alejí, v jejich sny a toužení. Prchnou věky, přetíženy dějinami lidských běd – ale žití nad prameny velké zřítelnice ženy věčně budou pohlížet. 65