LETNÍ VEČERY.

Jan Rokyta

LETNÍ VEČERY.
Ty dlouhé letní večery, kdy zem a slunce v políbení, kdy ztichly zvuky veškery a rozloučení konce není! Jen vůně sena plní vzduch a mírný oddech zkvetlých polí – vše zvuky mlčí, ztichnul ruch, ba umlklo, co v duši bolí. A neumírá denní jas, růžový přísvit padá do lích – ba zdá se, k odpočinku čas že na mez usedl kdes v polích. Tak volně prsa zdvíhá dech, a nechce se ti do zdí domů – vždyť ještě láká měkký mech a ještě vábí alej stromů. 88 A divná touha šíří hruď, tak Josuem být v této chvíli – stát slunci kázat, noci rmuť ať k zemi víc se nenachýlí! Vždyť ať se aspoň západ rdí a ptáci vždy ať vzduchem víří – a nikdy z rozpadaných zdí ať nevyletí netopýři! 89