V SRPNOVÝ VEČER.

Jan Rokyta

V SRPNOVÝ VEČER.
Srpnový večer v půli své dráhy udiven stanul, naslouchá tich. Spočaly lidské shony a snahy, v srpnový večer vlídný a vlahý zaznívá dívčí veselý smích. Po jaře dávno, doba již zrání, dávno sžat v poli poslední klas, ovocem těžkým jabloň se sklání, jeseně tucha ulehá k skráni – vesny však trilkem dívčí zní hlas. O zimě v lebku dumy se tlačí, smrti kdy pocel změní vše v led – ale jak z jara zimu zpěv ptačí, tísnivé dumy zahnati stačí výkřiky dívčích patnácti let. 62