OSTROV OSAMĚNÍ.

Jan Rokyta

OSTROV OSAMĚNÍ.
Zřím v dumách ostrov osamění v dál oceánu ztracený, kol něhož vlny jen se pění, paprsky slunce zlaceny. Jen jitra vstávají s ním svěží a uléhají večery – a od pobřeží do pobřeží klid peruť říšíšíří bezměrý. Jen prales dávné spřádá dumy, zní ptačích písní zázraky, mech tichých laní kroky tlumí – a nad vším táhnou oblaky. Zde rány seker nezní temně a výstřel ptáka nezleká – jak za pravěku v mládí země, než vytvořila člověka... 24 Ó prchnem, duše, společnosti, jež svobodný náš dusí dech – a odplujeme plavci prostí, kde tichých samot dumá břeh... 25