VŘESOVIŠTĚ.

Jan Rokyta

VŘESOVIŠTĚ.
Z lesa vyšed hledím k vřesovišti. Zabarvuje mírnou, táhlou stráň, za níž pod lesy se rybník blyští. V zamyšlení vnímám obraz nový: statisíce trsů drobných snítek skrápí jemně vystříhaný kvítek – a vše splývá v nádech fialový. Uschlá metlice se nad ním bělá, k obzoru kde stráň se zvolna vejší, tu tam kynou místa zelenější – nad vším sosna kývá osamělá. Duše stromu v dálku zahleděna zří, jak od severu ku vřesu mlhavá se blíží, smutná žena... 103