VELIKONOCE.

Jaroslav Kvapil

VELIKONOCE. VELIKONOČNÍ MOTIV.
Zem zachvěla se. Stuhlou hrudí její jak teplá krev by rozlila se v ráz, jak nový smích by vzplál jí v obličeji a v žírném lůně plodné síly jas. Tu praví člověk: „Vstalť jest této chvíle a spásu nesl v srdce zdeptaná i lásku s mírem na korouhvi bílé – ó pospěšme a pějme Hossanah!" Ta země jarem v léto zráti bude, až chladný podzim žár ten uhasí, že matce zemi holý strom jen zbude, jejž v teplém jaře vypěstila si. A přejdou léta, člověk zapomene, kdo modlou byl mu dávným před časem, snů na troskách si nový oltář sklene a nových bohů jméno vtesá sem: a tomu, jenž teď veliký a svatý plá na kříži svou slávou věkům vstříc. v den, klat kdy bude člověčenstva katy, jak zemi v zimě nezbude pak nic. 17