PANÍ ***

Jaroslav Kvapil

PANÍ ***
Milostpaní, nač ten plamen touhy, nač se starat, naříkat a mřít? V žití stačí štěstí paprsk pouhý a ten život dost a dost je dlouhý – nač se hořem utrápit? Milostpaní, zde nic nepomůže; já jsem pozdě přišel na ten svět, vy zas brzy rozkvetlá jste růže, vy teď máte, milostpaní, muže – a já zase půjdu zpět! Milostpaní, svět nás často raní, pro život má jed jen k posledu: nač ta touha, slzy nač a lkání? Na to vše já, věřte, milostpaní, zapomenout dovedu! 92