SMUTNÉ MYŠLENKY.

Jaroslav Kvapil

SMUTNÉ MYŠLENKY.
Ó myslím, dítě, za pár roků co z naší lásky bude asi, kdo tobě, drahá, záři v oku a v srdci touhu náhle zhasí, kdo zlomí v duši květ mi vonný a strhá růže naděje a nový pláč a nové stony – mi v pohár žití naleje. Snad osud, jehož bouřná vlna nás nedonese k cíli ani, a duši, jež teď slastí plná, pak zbude žal a naříkání, snad náhlý chlad, jenž lásku tvoji ti v útlém srdci potlačí, a já pak sám v tom těžkém boji tu budu hynout ve pláči. Ty ani nevíš, jak se chvěji o zlatou píseň toho blaha, a náhle tonu v beznaději, jak pochybnost mi v duši sahá, a nekonečná cítím muka jak příštích bouří ozvěnu – ó dítě, věř, mně srdce puká. když na to všechno vzpomenu! 73