V BOUŘNÉ NOCI.

Jaroslav Kvapil

V BOUŘNÉ NOCI.
Ó máte pravdu, co já vlastně jsem?! Nač o nebi snít, kdo v ně nedoletí, nač budit bouř, již v ňadru nesnesem, nač volat sny, již osudem jsou kleti? Co moh’ jsem být a čím jsem jenom teď? List utržený na života stromu, pak otázka, k níž schází odpověď – a písně svoje komu zpívám, komu? Dav hluchý půjde tupě kolem nich v svých všedních tužeb návalu a zmatku, a orlí křídla vzletů horoucích, ta polámaná, v hrob mne strhnou v krátku. A přes ten hrob své jméno nevznesem, my v umírání dlouhém k smrti kletí – ó máte pravdu, co já vlastně jsem, když moje píseň v nebe nedoletí?! 31