Z ULICE.

Jaroslav Kvapil

Z ULICE. – S. B. –
Jde denně zvolna, vážně po ulici, vždy k zemi hledí, zraku nepozvedne, ať ticho kol či zástup hlaholící, ať za šera ji potkám nebo ve dne. Proud hnědých vlasů na šiji jí padá, má smutné oči, sněhobílé skráně, a mně se zdá, že vesna kdysi mladá své bílé květy vsypala jí na ně. A mysl má tak na ni uvykla si, že s nepokojem znovu čekám vždycky, až při setkání sklopí svoje řasy a na můj pozdrav kývne apathicky. 87