BÁSNÍKOVA PODOBIZNA.

Jaroslav Kvapil

BÁSNÍKOVA PODOBIZNA.
V snů mých pestrý, divý rej, v nekonečnosť jenž se ztrácí, v ducha bouřnou tvůrčí práci tvůj se dívá obličej. Dnové jdou jak vlny v moři, každý nese bolů díl – jen můj zpěv se nezměnil, bludičkou mi ve tmách hoří. A pak ať to bouří dál. světa shon a zášť a vřava v žití mém ať neustává: jen když paprsk v noc tu vzplál, paprsk, jenž plá v čele tobě, pěvče věčný, veliký, jen když noc má slavíky s písní sladkou ve útrobě. Ba, já cítím písně ty, kterak v ňadru zvoní, zvoní jak zpěv ptáka na jabloni, vzhůru chtějí nad světy, orlem býti, hřímat vzhůru od večera do rána, a zas křídlem skřivana s písní letět do azuru. 45 Míti v hrudi nebe blesk i ty drobné písně ptačí: pro život to věru stačí, v jeho bouř i v jeho stesk; tušit jitro budoucnosti, lepších časů jasný svit – ó tu duši tvoji mít, v bolesť žití měl bych dosti! 46