PLESOVÁ OUVERTURA.

Jaroslav Kvapil

PLESOVÁ OUVERTURA.
Vy sličná, v očí vašich jase proč jaro nesmí vzpláti mi a v nové lásky vůni zase proč moje duše zadumá se nad vzpomínkami starými? Ó znám to, znám, tak vždy to bývá, to pohádka je prastará: na plese slova tichá, snivá, a pohled, z něhož ráj se dívá, a matná touha do jara. Ó znám to, znám: pak přijde žití a ve svůj tanec strhne nás, v svém reji divé touhy vznítí; snu našich zláme bílé kvítí a hodí vichrům na pospas. A noc než padne v náruč jitrajitra, nám smutek sedne ke skráni – a matný den, jenž přijde zítra, hlod bolů najde v hloubi nitra a v duši smutno k zoufání. 82