SONET Z PARKU.

Jaroslav Kvapil

SONET Z PARKU.
Opojně voní květy akacií, jasmínu houšť, ta kvete, dýchá jarem a motýlové květů nad pohárem se sklánějí a vůni jejich pijí. Lip alej zvučí jarní melodií, dva milenci se sladkým v duši žárem jdou v jejich stromů labyrintu starém a šeptají a s jarem písní žijí. Pták vyletěl si z útulného hnízda, na větev used’, poskakuje, hvízdá, je jedním tónem v jara věčné písni a milenci ti, jejichž srdce buší v souladu sladkém, v stejných citů tísni, jsou jeho srdcem, jeho celou duší. 50