SVADLÁ POUPATA.

Jaroslav Kvapil

SVADLÁ POUPATA.
Kde vaše vůně, suché listy, jichž barvu více nepoznám, v nichž dovedu teď jenom čísti, že všechno je tu sladký klam?! Kde chvíle ta, v níž ručka malá vás kvetoucí mi podávala, kde je těch zraků tichý svit, jenž při tom utkvěl na mé líci? Ó květy svadlé, suché, tlící, že nemožno vás oživit! A tak to bude se vším tady, v co doufal jsem a co jsem chtěl, pryč prchnou lásky sladké vnady a v pustém srdci zbude žel. Ó vesno, vesno, proč v tvé písni tak málo štěstí člověk vysní, proč prcháš v dálku rozváta, a nám tu zbudou na znamení, že naší touze konce není, jen tvoje svadlá poupata?! 74