TY TVOJE RTY – –

Jaroslav Kvapil

TY TVOJE RTY – –
Ty tvoje rty bych jednou zlíbal rád a na dlouho se opil jejich vínem, až závratí pak v sladké touze jat bych zapomněl, že láskou svojí hynem, že slední slasť to, kterou můžem vzplát. A v bílou náruč tvou bych šílen pad’, v tvých loktů klíně kolébán jsa ve sny ty tvoje rty bych jednou zlíbal rád a zapomněl, že osud můj je děsný, mé duše skryt že jedem vrchovat. Ó vím, jsem sopkou, jež vzplá jedenkrát a pak je mrtvou, pustou, chladnou zase, ó vím, jsem tvor, jenž zlobou zla je klat: a přece, přece v štěstí krátkém jase ty tvoje rty bych jednou zlíbal rád! 68