MÍR.

Jaroslav Kvapil

MÍR.
Mou duší náhle to radostně zachvělo jako ten polibek dlouhý a vroucí, jejž jsi mi, matičko, vtisknula na čelo, když jsem tě opouštěl spěchaje do dáli: já viděl oči ty, jež pro mne plakaly, já slyšel srdce tvé tlouci. A náhle v srdci svém pustém a setmělém cítil jsem lásku tvou velkou a vroucí: ó zůstaň, matičko, mým dobrým andělem a v pustém tohoto života úskalí ať vidím oči ty, jež pro mne plakaly, ať slyším srdce tvé tlouci! 42