BÝT ČI NEBÝT?

BÝT ČI NEBÝT? – Slečně *** –
Zpustlá zahrada to, jež do semene žene, bujným jsouc zarostlá býlím. Hamlet.
Vy nazvala jste mne kdys Hamletem, i přemýšlím teď, co je pravdy na tom – – Ó rcete sama, v světe prokletém zda jeden člověk, bludný malý atom v svých směšných touhách Hamleta je víc, jenž v hněvu divém diademy skrání chce lživé cnosti rvát, ji tepat v líc a nad lebkou pak stane v zadumání. Zda jenom Hamlet není každý z nás v těch pochybnostech, jež mu ničí duši, v tom letu výš, v němž zpátky padá zas v té touze k nebi, které sotva tuší?! Ó řekněte mi: snové ztracení, to štěstí, které nenašli jsme v žití, a dlouhá bolesť, mrtvé nadšení, co chtěli jsme a nesmíme to míti – to nepostačí, aby zanevřel zde jeden každý na tu komedii, již hraje člověk v oku matný žel, v niž s pláčem jde a kterou s pláčem míjí?! Zda není lépe poznat všecken bol, „Být nebo nebýt?" nezeptat se ani, 29 tak zahynout jak ulomený stvol dál za jeseně chladným vichrem hnaný, a před tajným se příštím nezachvět, jen rázem skončit trapnou žití chvíli, v níž oni, jež měl za šílence svět, té trpké pravdě přece nejblíž byli?! 30